- pon zář 11, 2017 8:48 am
#3107
Dnes je to 11. den bez PM, MO i sexu... hard mode.
Sepíšu shrnutí mého začátku s rebootem:1) Nejhorší jsou pondělky a pátky. Pondělky jsou jasný protože to jsem měl vždycky absťák po víkendu kdy na P nebyl čas a příležitost. Pátky jsou špatný protože toho mám za pracovní týden dost a odměna se nekoná.
2) Kromě nervozity na sobě zatím žádné emocionální změny nepozoruji. Libido je špatný (to už ale bylo i před tím), návaly energie, radosti, kreativy, nebo deprese... nic se nekoná.
3) Mám divný sny ve smyslu že se mi nezdá o sexu, ale že repsnu.
4) Psát deník pomáhá (člověk se z toho vypíše a je líp). Nikdy bych nevěřil že toto může pomáhat.
5) Číst deníky ostatních je mnohdy velice motivující, ale zároveň někdy i demotivující když člověk čte kolikrát už jiní zažili relaps (hlavně pro začátečníky jako jsem já). Navozuje to ve mě dojem, že relaps, je vlastně normální. Budiž nám toto všem jako další motivace proč nerelapsnout.
6) S erekcí těžko říct, jedu zatím hard mode a nevím jak to otestovat abych něco nepokazil. Nicméně těsně před vzbuzením někdy pociťuji ranní erekci (to jsem ale někdy měl i před tím).
7) Chuť na sex s manželkou se asi pomalinku...polehoučku zvedá.
8) Stýská se mi po mých oblíbených P herečkách (jakoby mě opustili dlouholeté kámošky)
9) Mám radost z každého dne co vydržim, lepší je si dát kratší cíl a prodlužovat jej, 90dnů na začátek je krutý, čas se děsně vleče a cíl je v nedohlednu...
10) Flashbacky z P postupně slábnou, jde to pomalu
Krakenova ZBROJNICE proti RELAPSU:a) Nejlepší prevencí je se zabavit, když nemám čas, nemám čas ani myslet na P. Nepřemýšlet moc ani na to že abstinuju a pracuju na rebootu. Myšlením na neP, bych myslel na P.
b) Vyhnout se spouštěčům, nekoukat na nic kde jsou sexy ženský, žádný seznamky, FB, instagramy, články z bulváru apod
c) Nové zážitky. Analyzoval jsem že jsem za 20let sledování porna nikdy ani jeden Pfilm, ani scénku neviděl NIKDY od začátku do konce. Je to hlad po novosti. Snažím se novost nahradit jinak... nové jídla, oblečení, koníčky, muzika, filmy. Testovat zkrátka cokoliv nového.
d) Když to na mě přijde, nakopně mě motivační video (s čj titulky na čtvrt hoďky):
https://www.youtube.com/watch?v=wSF82AwSDiUe) Útěk od PC, když je krize, prostě pryč, pryč, pryč...
f) Podívat se na fotku rodiny a připomenout si proč to člověk dělá (toto je asi jen moje záležitost). Ostatním třeba pomůže foto přítelkyně.
g) Vyhecovat se.... řict si několikrát nahlas: "NE nebudu se na to dívat, já tenhle boj vyhraju!" Jak psal Wasabi, jsme warioři a kdo má v sobě trochu bojovného ducha, zatne zuby a zabojuje
h) Sport, nejlépe ten kde si člověk hrábne fyzicky na dno (takže šachy, ani curling NE). Toto funguje asi spíše dlohodobě, ale adrenalin a endorfin nahrazuje (částečně) dopamin.
f) Poslední instance je smutek. Když je nejhůř vybavím si něco fakt smutného. Je to sice trochu sebemsrkačské, ale u mě to zabírá na 99%. Taková vzpomínka na zesnulou babičku jak se na mě dívá shora (a měla by mě vidět při PM) to je tutovka.
Asi od toho dvacátýho dne pozoruju úplně to samý, je to hrozně frustrující a bere mi to sebevědomí když mi tam visí jakýsi nepoužitelný cosi..
