Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By paregrinus
#9348 Kvietismus je zajímavý směr. Jsem nadšený především z ducha za jejími texty, jinak jsem na něj narazil včera ráno a mám přečtených 7 kapitol + 18 kapitolu, část doslovu a pár dalších částí. Ale narazil jsem na ně na popud dnešního prorockého hnutí, které je hodně orientované na duchovní prožitky a abych byl upřímný, hodně věcí mi spíše pojmenovává, dává tomu ucelenější strukturu a nahlíží na to z pohledu doznívajícího středověkého poníženého náboženství, což je dost rozdíle od postmoderního letničního stylu. Přijde mi hodně zajímavé, že jsou z podobných období, jako Kvakeři a Moravští bratři, ke kterým mám také silně kladný vztah.

Co chci říci, pokud tě zajímá Kvietismus, tak by Tě mohli zaujmout právě i Kvakeři a současná prorocká hnutí. Když jsem na tom špatně, tak si pustím lidi jako je Bob Jones, Mark Chironna (myslím že pochází z katolické církve), či například Bethel church, když už jsme u žen tak mi přijde zajímavá Heidi Bake. Hodně mi pomáhá, když je poslouchat v těžkých chvílích i při chutí na PMO.

Všiml jsem si, že se hodně lidí snaží zcela odřezat přístuk k P či elektronice vůbec. Na jednu stranu to chápu (je nějaké psychologické teorie, že k čemukoli se musíme dostat skrz překážku delší než 30 sekund či se nad tím musíme aktivně zamyslet, tak to aktivuje náš mozek a máme příležitost si uvědomit, že bychom to dělat asi neměli) na druhou stranu, roky řešit ADHD a základní pravidlo je, udělat ze svých slabin silné stránky. Obrátit své hendikepe ve výhody. Slabina je internet a tak proč to neotočit a neudělat s internetu právě tu silnou část, která nás bude podporovat? Kupříkladu většinou, když už jsem fakt nadně, unavený, nesoustředěný, naštvaný a frustrovaný a mám chuť na PMO a nechce se mi nic poslouchat mluveného, tak si pustím Don Pottera, nesmírně mi to pomáhá: https://youtu.be/0iAC752eVOw

Nevím, zda to platí všeobecně. Upřímně, při začátcích mého PMO, jsem často dostával chuť i u čtení bibli, protože jsem si tam představil velmi realisticky některé příběhy. Dnes tomu je přesně opačně (tedy moje představivost je spíše ještě silnější, ale asi s ní umím pracovat), takže je to asi individuální. Možná to bylo věkem, možná vývojem mé duchovní cesty, možná je to právě obrácením představ v můj nástroj boje proti všemu, co nechci v mozku, a tedy otočení představivosti na mojí silnou stránku v pravdě nevím.

Nakonec co se týče tvé otázky jak daleko jsem došel… to se nedá říci z několika důvodu. Cesta je cíl, a tady jít tou cestou je cíl, ne ji vyhrát. Za další, duch vede každého jinak, individuálně, tedy nedá se nijak hodnotit. Za další, cesta nevede jen do hlubiny či jen k lepším a lepším prožitkům, Ježíše vedl duch hned po křtu na poušť.

Co se týče PMO tak dnes den 53 bez PMO i bez svépomoci MO.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#9350 Dneska mám těžký den. Hodně to definoval včerejšek, kdy prostě soused vyváděl kvůli stromům na hranici pozemků. Už dvakrát jsem mu říkal, že to přesadím, a že než budou mít 3 metry, tak mám na to fůru času, ale on je netrpělivý… to je jedno. Každopádně jsem zjistil, že jsem dost bojovnější, když se nedívám na P a taký impulzivnější, abych byl přesný, impulzivní jsem byl vždycky, ale spíše jsem nyní emotivnější, či emotivně labilní. Prostě i zvýším hlas a tak podobně. Možná to souvisí s abstinenčními příznaky. No a tak jsem se večer chytil s Manželkou a následně moc nespal. S dcerou jsem jel ráno na očkování a u návratu jsem se znovu chytil z manželkou. Fakt jsem se snažil udělat všechno, ale prostě to ve mě vybuchlo a vřelo celou cestu. Na P nemám chuť a naštěstí mám perný program až do noci, i tak si musím dávat pozor, protože jsem fakt unavený a mám všeho po krk. V práci spíše prokrastinuji a to je nebezpečné, ještě, že za půl hoďky končím. Poslouchám asonanci a pročítám různé věci a píšu na tohle forum.

Asi mám i trochu depku a nostalgickou náladu. Večer jsem chodil po venku v dešti, když jsem zavíral slepice a uvažoval jako už tisíckrát, nad chvílemi, kdy se můj život zvrtl, jak špatně, tak dobře. Nad chvílemi, kdy vím, že jen malinko jiné rozhodnutí by způsobilo nedozírné pozitivní i negativní důsledky. Vzpomínal jsem na první zprávu co jsem poslal ženě.

Přijde mi ironické, že když jsem ještě chodil s mou ženou, byla to první holka s kterou jsem chodil, tak jsem jí ještě když jsme spolu chodili oznámil jako tragédii, že se dívám na p. Měla se mě legraci, a říkala, že měla strach, že mám fakt nějaký problém, když jsem se k tomu chystal jí to říci. Že je to normální a dělá to každý. Tehdy jsem se již nějaký týden nedíval vůbec kvůli ní, ale i na základě tohoto rozhovoru jsem o nějaký měsíc později zase začal. Tehdy by to bylo o tolik jednodušší. Potom Skotsko, tři měsíce v přírodě a tři měsíce čistoty. Vše se vlastně zvrtlo potom, když jsem přestal být zamilovaný, když jsme měli krizi, ona odjela do Irska na pár měsíců v rámci naší krize. Na chvíli se vrátila kvůli dobré práci a než se vydala do chorvatska, v té chvíli otěhotněla, ale krize se jen prohloubila. Oba jsem přemýšleli o pauze ve vztahu, na to že toho mám plné zuby, och díky Bohu, že jsme spolu zůstali a že otěhotněla, je to takový malý zázrak. Ovšem tehdy mě p zcela pohltilo.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#9466 Mám den 77 a od posledního napsání tady to bylo celkem fajn, ale od včera mám fakt krizi. Mám od včera nějakou depku a jsem na tom mizerně a bilancuji na hraně. Vlastně začalo to už o dva dny dříve problémy doma, a včera jsme to nějak otevřeli a potom večer jsem si před tím než jsem si šel lehnout vymazal všechny záznamy o wi-fi z mobilu o domací sítí. Měl jsem neodbětnou vzpomínku, jako by mě přímo přitahovala, ale spustil jsem obranný mechanismus dost včas ale dost mizerně jsem spal po včerejších problémech. Je to asi z pocitu odmítnutí a fakt balancuji na hraně.

Ráno to bylo ok ale teď zase... pár blbých článku na seznamu a... nic jsem zatím cíleně nehledal a vlastně ani nic neviděl, kromě běžných zpráv na odrágování... ovšem vnitřně to je peklo. Rychle jsem to vypnul a odešel na jiný web, ale to bylo ještě horší, protože někdo vymyslel zas fakt nevhodnou reklamu. Projel jsem své kolečka... jenomže prostě se nemůžu soustředit, nemůžu se uklidnit, mám hrozný neklid a jsem již u psaní tady. Hlavně jsem nevyspaný a ta vzpomínka je hrozná a nejhorší je, že manželka se mnou nemluví fakt kvůli blbostem. Tak tři dny spátky by to co jsem viděl se mnou ani nehnulo... nyní mě svádí i když mi kolegyně z vedlejší kanceláře oznamovala, že už jde, že mám čipovat nebo že jiná projde kolem oken. Nedokázal jsem se od ní odtrhnout a to není můj typ. Za pár minut bude jedna a tak vypadnu z práce a doma nepustím počítač, půjdu na zahradu něco dělat.

Jenom mám obavy, že prostě až ho budu muset zaptnout, tak to neodezní nebo se to vrátí a do té doby se neuklidním ani nevyspím. Je to hrozná neodbytná vzpomínka, naprosto se mi hnusí ale hrozně mě svádí a ten neklid je ještě horší...
Uživatelský avatar
By Shadow
#9469 Ak sa ti tá spomienka vracia, myslím, že by bolo dobré s ňou pracovať. To, že ju potláčaš ťa podľa mňa vystavuje úplne zbytočnému tlaku - aj hrniec časom vykypí, ak naň dáš tesnú pokrievku a necháš ho tak.

Takisto aj problémy. Tie rodinné vedia človeka riadne rozhodiť (aj zraniť), to ale neznamená, že sa do nich máš nechať zatiahnuť. Tu si treba dávať pozor hlavne na to, aby ťa to nezomlelo a sám si bol v pohode.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#9474 Krizi jsem v Bohu a díky Bohu překonal s úspěchem a pokračuji dál s nadšením, že mám po dnešní noci svého prvního pokrevního synovce. Víkend jsem strávil s rodinou na horách a vztahy jsme urovnali vzájemně, což pomohlo ze všeho nejvíc společně s meditaci a modlitbou. Co mě zaujalo, že v starohebrejských dobách, byla procházka obdova studené sprchy a projevuje se to například v písni písní v Bibli. Já jsem si dal o víkendu asi 25 km s kočárkem a krosnou. Funguje to brilantně, vyčistil jsem si úplně hlavu.

Shadow píše:Ak sa ti tá spomienka vracia, myslím, že by bolo dobré s ňou pracovať. To, že ju potláčaš ťa podľa mňa vystavuje úplne zbytočnému tlaku - aj hrniec časom vykypí, ak naň dáš tesnú pokrievku a necháš ho tak.


S tou vzpomínkou pracovat musím, to máš pravdu. Když ji budu potlačovat, tak vykyne… ano pravda, děkuji, přes tvůj příspěvek jsem si to uvědomil. Projevila se ve chvíli, kdy jsem se cítil odmítnutý. Je vlastně velmi falešná, protože dává falešný pocit přijetí. Je to iluze naplnění pravé potřeby, lež která se objeví, když realita bolí. Je třeba odhalit její lživost, její malichernost a nedůležitost a tím ji nechat odejít do zapomnění.

Každopádně mi to ukázalo mou velkou slabinu… hroutím se u špatných vztahových okolností, paradoxem či právě logické je, že jsem velký introvert, protože možná právě proto jsem introvert (i když to nepovažuji za negativum). V podstatě o nic nešlo, jen nesmysly a já jsem si z mouchy udělal velblouda a měl pocit, že se můj svět hroutí, že je vše špatně … ale ono to vůbec nebyla pravda, jen má zaslepenost. Myslím, že mým velkým problémem je, před problémy utíkat a neřešit je, a přitom jsem se od dětství učil v šachách, že nejlepší obranou je útok… jak příznačné. Takže je třeba poslat jezdce napadnout krále nepřítele, aby měl dost potíží sám se sebou a nechal mého krále na pokoji a já mohl vyrazit do protiútoku i s dámou.

Další potíž, kterou jsem si uvědomil je, že jsem více teoretik než praktik. Tolik věci teoreticky vlastně vím. Dokážu i se studenými teology hodiny diskutovat, Bibli mám přečtenou několikrát a desítky dalších knih, ale skutek, tak často prostě uteče, vše zůstane u teorií a tím je mi má všechna snaha a studie spíše k hanbě. A mezi největší je mé sobectví, vlastně řeším pořád sebe a o kolik krásnější by bylo, být oporou okolí a na sebe se povznést, ukřižovat sebe pro Pána a druhé.

Nakonec, venku tak krásně prší a já jsem zase v kanceláří. Asi jsem si vybral nesprávné povolání… na druhou stranu, nevím co by mě bavilo víc, než to co dělám… tedy měl bych vymyslet kancelář, kterou přestěhuji ven, ideálně někde na hory.
Uživatelský avatar
By Tommy
#9520 Ahoj,

jsi skvělá motivace, v podstatě jsem taky první našel lásku a víru v boha a až potom začal držet nofap... ta spirituální cesta má nato obrovský vliv a hlavně, mě ještě zaujalo to ADHD, protože si říkám, že když jsem byl malej kluk, že jsem s tím problémy neměl, a zajímalo by mě jak jsi natom po tolika dnech výzvy, jestli cítíš nějaké zlepšení, popsat jaký to nato mělo vliv, popřípadě jestli si myslíš, že s tím má přímo spojitost dopamin detox. Protože já teď držím nějaký 26. den a cítím, že se trochu zlepšuje "koncentrace/soustředění", možná je to i výraznější ale nechci podléhat úplně nějakému placebu, tak ještě nevím.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#9530 Ahoj Tommy,

jsem rád, že jsem pro Tebe motivací a děkuji za příspěvek. Chci tě povzbudit, že to má smysl, obojí tedy vše. Jak jít do nofap, tak řešit ADHD a zejména hledat cestu k Bohu, to je pro mne skutečné řešení obojího.

K ADHD:
nezaznamenal jsem, že by porno mělo na ADHD či nějaké dys jakýkoliv větší přímý vliv, spíše naopak, jsem s tím musel počítat a přizpůsobovat svojí cestu ADHD ale také využít například představivost k postupu dál. Mám víc deprese, když se koukám, ale to je asi tak jediné. A nofap má určitě velký vliv na mé sebevědomí a to je velký sekundární problém ADHD.

Co má určitě vliv, je kvalita a délka spánku, takže nepřímo to vliv má. To je první věc, kterou mi psycholožka specializovaná na ADHD radila a opravdu se snažím spát 8 hodin. Co se týče mých projevů, tak se to spiše nějakou dobu zhoršovalo, jak jsem se přestal koukat na porno, nyní to je asi zpátky v normě. Ale ADHD to tak prostě má, má lepší a horší dny a období. Ale kdybych to vzal po pořádku, tak mé největší projevy a jaký vliv na to nofap:

Vnitřní neklid -> řeším to meditaci a modlitbou, taktéž řeším porno, takže spíše společné řešení a tedy neumím posoudit, zda má je to lepší meditací a modlitbou nebo nofap.
Tiky -> nezaznamenal jsem jakýkoliv vliv (ale sám je nevnímám), tiky spíše řeší spánek a meditace, a podle reakcí mé ženy, tam ani žádná změna není
Soustředění -> nevidím velkou změnu, prostě naprostá roztěkanost střídá hyperfocus, umím korigovat dechovými cvičeními a modlitbou, ale ne vždy.
Zapomínání -> ne, žádný vliv, jediné co mi pomáhá, je zápisník a propiska, trochu to zlepší to, že když se na mě někdo zlobí, tak mu ukážu, že to mám zapsané
Impulzivita -> spíše naopak, jsem nyní výbušnější zejména navenek, asi je to vyšším sebevědomím
Prokrastinace -> no inu, měl bych nyní pracovat
Zasněnost, představivost, útěky před realitou -> snažím se nesnít o ženských, ale jinak nic
Usínání -> lip se usíná když se člověk zničí, ale ani to není záruka, zpočátku to bylo spíše mnohem horší, kdy se mi chtělo koukat a já to musel řešit a kupily se hodiny převalování na posteli, nyní je to lepší, když pominuly deprese, tak se usíná a zejména spí lépe.

Co určitě ale vliv na ADHD má, je spirituální cesta. A co mi nesmírně hodně dalo, tak to je řešení ADHD jako takového u pozdějšího řešení porna. Ne žy bych měl ADHD “vyřešené” to asi nejde tak jednoduše, ale jsem s tím srovnaný a umím s tím v ramcí mezi pracovat. Například jsem se naučil nedělat věci silou vůle, nebrat selhání jako fatální chybu, rozhodnout se až ráno atd...

No, já jsem s ADHD a dys měl potíže co si pamatuji (mezi psychology a ppp putují od první třídy), tedy, že je to ADHD/ADD to jsem zjistil až v dospělosti (v papírech od psychologů to bylo, ale nikdo mi to dříve nevysvětlil). Navíc to máme dědičné v rodině a to jak ADHD tak dys. Pokud to máš jen s koukání na porno, tak bys to měl tím vyřešit, jenže jako dítě to nevnímáš, připadá Ti to normální. Já jsem zjistil, že hodně věci není normální, až po svatbě, když mi to sdělila moje žena. Psycholog by tak tvé dětství měl zkoumat přes tvé blízké a rozluštit, zda je to ADHD ve smyslu jiného fungování mozku a nebo to jsou jen projevy podobné ADHD například z porna, z posttraumatického stresu či prostě přepracování atd.

Abych řekl pravdu, tak porno mě ničí ale všem okolo je takřka ukradené. ADHD mě nijak neomezuje a většinu času ho ani nevnímám ale jeho projevy nesmírně vadí mému okolí.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#9554 Dnes den 90!!! Chvála Bohu a jeho Duchu který mi ukázal cestu. Nový cíl 120 dní!

Nemám víc náladu dneska psát.
Uživatelský avatar
By paregrinus
#10096 Zdravím všechny bojovníky,
nějakou dobu jsem tady nepsal, prvně proto že to bylo super a potom proto že se všechno totálně po... to všechno bylo zejména dcera na JIP s frakturou lebky, vlastně mou vinou, problémy s manželkou i v práci a všude kde jsem se jen podíval. Začalo to nevinnými odvážnějšími písničkami a představení když jsem opravdu nemohl usnou, pokračovalo seriály, které jsem sledoval místo práce a po šestí měsících bez PO to skončilo relapsem, i když se situace již v té době docela uklidnila, ale řekl bych, že to na mě právě v tom čase nejvíce dopadlo. Dokud byla krize, tak prostě jsem měl v sobě tolik adrenalinu, že jsem to táhl, byl jsem schopen být na nohou i dvacet hodin a makat tak, jak jsem nemyslel, že bych byl schopen. Potom se situace stabilizovala, v práci byla spíše naopak totální zevlení, prostě nebylo do čeho píchnout, doma se to také více méně uklidnil, spíše proto, že bylo pořád co dělat, akorát jsme si nějak vybudovali k sobě blok co se týče fyzického kontaktu a všechno to na mě spadlo, to jsem totálně nezvládl a tak po dvou týdnech dělám restart z následujícím plánem:

Žít s Bohem.
Žít tady a teď.
Řešit s manželkou vztahy a srovnat všechny problémy.
Vrátit se k meditaci.
Přestat se kouká na porno v jakékoli podobě.
Usměrnit představivost.
Dokončit dlouhodobě rozdělané projekty.

Nakonec to všechno nedopadlo tak špatně. Dcera je bez jakýchkoliv následků a nejhorší následek je následek meho sekundárního pádu. Mám pocit, že se dostávám zpět do kondice, kdy jsem trénoval na přijímačky na zdravotního záchranáře (což nakonec nebylo, protože jsem šel na jinou školu i když jsem přijímačky udělal), tehdy jsem běhával 16 km v hlubokém sněhu v horách… dobře to bych ještě asi nedal, ale kdybych trochu potrénoval… . Nakonec, dřevo je připraveno na celou zimu, ovoce sklizené, včely zazimované, zrní i brambory ve sklepě a zkrátka jsme připraveni na zimu. Ještě jsou venku tři ovce, ale se přestěhují do mrazáku až v průběhu listopadu. Navíc, můj nejlepší kamarád se vrátil z prahy, to všemu to zprvu vůbec nepomohlo, protože se vrátil tak v pr… že jsem mu musel říkat, proč je důležité žít. Ale nyní se těším, že s ním strávím víkend v horách. Vlastně takřka vše je zpátky v normě či hezké až na můj relaps a to mě strašně štve, měl jsem být silnější, odhodlanější, najít jiný způsob řešení deprese a potíží.

Právě poslouchám Wabiho Daňka, jsem na nohou od pěti ale to je na tom období super. Zbožňuji ranní vstávání a mám na sebe zlost, když nevstanu a zaklapnu budík. Mám trochu nostalgickou náladu, vzpomínám, jak jsem chodíval po tmě tři kilometry na vlak a na šestou na bazén. Jak jsme ve tmě nastupovali na traktory na chmelu, tahali za šera trámy či sádrokartony na stavby nebo balili stan v centru skotského Cooperu ve tmě, abychom to stihli, než začnou chodit lidi. Jak seděli v toaletách u cesty, protože jsme stáli již tři hodiny u cesty a nikdo nás nevzal, venku bylo tak pět stupňů nad nulou a foukal vítr 70 mil za hodinu (nikdy jsem to nepřepočítal na km). Jak jsme šplhali na Praděd, abychom to stihli před začátkem programu lyžařského kurzu a jak jsem se večer vracel domů a těšil jsem se, až nechám za zády poslední lampu vyrážím nočním lesem. Nyní jezdím autem a stejně se nejvíce těším, když jdu lézt po trámech na střeše a natahovat ipu, když vyrážím z dcerou na zádech za deště k vrcholům našich krásných beskyd a přemítám nad slovy Slezského barda, nebo když večer pozoruji hvězdy, když jdu odbýt ovce. Včera večer bylo úplně totální počasí, od země se zvedala mírná mlha a nad hlavou svítily jasně hvězdy, byl krásný vlezlý chlad a kdybych takřka ne usínal únavou, tak bych tam vydržel i hodiny. Proč to píšu, ani nevím, prostě to píšu pro sebe.

Závěrem, přišel jsem u boje na pár věci. Aby člověk mohl vítězit, musí milovat každou chvíli, přijmout svojí bolest a prostě si zamilovat každou chvíli, kterou mu Bůh dává a chledat ho v každé chvíli. A hlavně, musí žít přítomným okamžikem a tím co má, ne tím co nemá. Na to jsem za posledních pár měsíců přišel.